Benešov nad Ploučnicí - zámek
Malý okruh: Dolní zámek – zámecká interiérová instalace (včetně vrchnostenské kanceláře, kuchyně a další). Velký okruh: Dolní zámek a Horní zámek – expozice uměleckořemeslných předmětů ze 16. a 17. století.
Malý okruh: Dolní zámek – zámecká interiérová instalace (včetně vrchnostenské kanceláře, kuchyně a další). Velký okruh: Dolní zámek a Horní zámek – expozice uměleckořemeslných předmětů ze 16. a 17. století.
Ústecký kraj, okres Litoměřice, 411 82 Doksany, orientační mapka (externí odkaz)
doksany@usti.npu.cz; tel.: 416 861 113, 416 861 197
Majitel: ČR a Královská kanonie premonstrátů na Strahově. Správce: NPÚ – ÚOP v Ústí nad Labem.
• klášterní kostel Narození Panny Marie a románská krypta
Původně renesanční zámek z konce 16. století byl do roku 1707 v barokním slohu rozšířen a v letech 1812-18 jeho zevnějšek klasicistně upraven. Duchcov snad nejvíce proslavil pobyt Giacoma Casanovy, který na zámku sloužil na sklonku svého bouřlivého života jako knihovník a také zde zemřel a je pochován. Na jaře 2011 zprřístupněna první část obnoveného Valdštejnského muzea.
Věže této zříceniny patří k nepřehlédnutelným dominantám krajiny dolního Poohří a spatřit je můžete na vzdálenost až několika desítek kilometrů. Tyčí se na vrcholu strmého čedičového masivu a připomínají zašlou slávu nedobytného gotického hradu.
Středověký hrad Eisenberg proměnil v renesanční zámek Mikuláš Hochhauser z Hochhausu. V roce 1623 získali konfiskované sídlo Lobkovicové. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, proslulosti dosáhla zámecká kapela, velký význam měla i hudební škola. Po únoru 1948 byl zámek konfiskován a v 50. letech sloužil armádě. Nakonec měl být likvidován z důvodů důlní činností, ale v roce 1987 byl zachráněn díky dobře zorganizované kampani. V současné době prochází postupnou obnovou.
Původně renesanční tvrz z poloviny 16. století nechal v letech 1720–1724 tehdejší majitel František Josef Černín přestavět ve stylu vrcholného baroka. Autorem projektu byl pražský architekt František Maxmilián Kaňka. V letech 1788–1793 založil Jan Rudolf Černín u zámku rozsáhlý anglický park podle projektu zahradního architekta Rudolfa Födische, který byl prvním svého druhu v Čechách. V expozici jsou interiéry s dobovým zařízením a sbírkami skla, kamenin a hodin a významná knihovna. Zajímavostí je barokní obrazový soubor 42 psích portrétů od P. V. Bergera.
Libochovický zámek stojí na místě starší gotické tvrze, kterou nechal v letech 1560–1564 Jan z Lobkowicz přestavět zprvu na renesanční zámek. Pozdější majitel Gudakar z Dietrichštejna ho nechal v letech 1682–1690 přestavět barokně. Autorem architektonického návrhu byl proslulý italský stavitel Antonio della Porta. V roce 1685 byla u zámku založena okrasná zahrada Na objektu je k vidění klasická interiérová instalace se sbírkami vzácných gobelínů, skla, porcelánu a unikátní barokní kachlová kamna. Na výzdobě hlavního tzv. Saturnova sálu se podíleli italští štukatéři i sochař Jan Brokof. Zámek je významný i jako rodiště významného českého vědce Jana Evangelisty Purkyně.
Poté, co byl při rozsáhlém požáru města v roce 1515 zničen původní kostel, zahájil o dva roky později stavitel Jörg z Maulbornu výstavbu kostela nového podle plánů architekta Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu. Nový chrám s hranolovou věží v hlavním průčelí a předsíní na severní straně se stal stavitelským skvostem. V roce 1964 bylo rozhodnuto o likvidaci historického města Mostu z důvodů důlní činnosti; zásluhou tlaků odborné veřejnosti vydala vláda roku 1971 usnesení o záchraně kostela formou transferu. V roce 1975 byl unikátní přesun na místo vzdálené 841,1 metru uskutečněn. V bývalých bočních kaplích je instalována expozice gotického a renesančního umění severozápadních Čech, v suterénu přiléhá k původní kryptě z let 1280 – 1325 moderní výstavní prostor Státní galerie výtvarného umění v Mostě.
Současný zámek nechala vybudovat v letech 1720 – 1730 ve stylu vrcholného baroka princezna Anna Marie Františka Toskánská z rodu vévodů Sasko-Lauenburských. V roce 1805 přechází panství do soukromého majetku toskánské větve Habsburků a od roku 1849 se stává letním sídlem odstoupivšího rakouského císaře Ferdinanda I. Habsburského, posledního českého korunovaného krále. Zámek je zpřístupněn veřejnosti od konce 60. let minulého století. V současné době je pro návštěvníky otevřena dobová interiérová instalace poloviny 19. století, která navozuje atmosféru letních pobytů penzionovaného císařského páru. Dále jsou zpřístupněny umělé barokní vodní jeskyně – „grotty“ a zámecký park.
Říp je nejpamátnější českou horou a trvalým symbolem našich národních dějin. Na vrcholu kopce stojí o samotě románská rotunda, obnovená v roce 1126 na věčnou paměť vítězné bitvy knížete Soběslava I. proti římskému císaři Lotharovi v bitvě u pohraničního Chlumce. Kaple je zasvěcená nejen patronu Přemyslovců sv. Jiří, ale i patronu země české sv. Vojtěchovi. Rotunda s polokruhovou apsidou a válcovou západní věží dovršuje a uzavírá vývoj podobných staveb v Čechách. Uvnitř rotundy byla v roce 1870 umístěna socha sv. Jiří s drakem od českého sochaře Bernarda Otto Seelinga. Již od 16. století se zde koná tradiční jarní pouť k uctění svátku sv. Jiří.
Ves Stekník, nacházející se asi 6 km východně od Žatce se poprvé připomíná v roce 1389. Obec je v současné době jedinou vesnickou památkovou zónou okresu Louny. Dominantou vesnice je zámek, stojící při západním okraji obce. Z písemných pramenů se dozvídáme, že na místě dnešního zámku stávalo opevněné panské sídlo či tvrz až v době kolem roku 1600, když se Stekník stal samostatným statkem rytířské rodiny Kaplířů ze Sulevic. Po druhé světové válce byl velkostatek Stekník konfiskován, půda rozparcelována a zámek začal sloužit Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci. Později jej užívala Národní galerie Praha, která zde umístila depozitář obrazů. Roku 1996 zámek získal Památkový ústav v Ústí nad Labem, který jej spravuje dosud. V současné době je budova zámku Stekník pro veřejnost uzavřena z důvodu probíhající rekonstrukce. Veřejnosti je umožněna prohlídka zámeckých zahrad. Zpřístupněna je také zámecká kaple. Prohlídky jsou možné v pracovních dnech.
Státní zámek Velké Březno je jeden z nejmladších, nejmenších, ale zároveň i nejkrásnějších zámků v České republice. Byl totiž postaven až mezi lety 1843 a 1845 a to pro tehdejšího nejvyššího purkrabího Českého království, hraběte Karla Chotka z Chotkova a Vojnína. Původní zámek byl postaven ve stylu pozdního rakouského empíru a Chotkův vnuk ho mezi lety 1885 a 1910 přestavěl ve stylu romantické novorenesance. Půvabné, do všech detailů zařízené zámecké interiéry vybavené dobovým nábytkem Vám připomenou život šlechtické rodiny Chotků na konci 19. století, tedy v době, kdy na zámku pobývala také Žofie Chotková, vnučka zakladatele zámku, která se později stala manželkou následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a která byla spolu s ním v roce 1914 zastřelena při sarajevském atentátu, jímž začala 1. světová válka. Zámek je obklopen nádherným, na Ústecku jedinečným přírodním anglickým parkem s množstvím vzácných stromů a keřů.
V urbanisticky i krajinářsky jedinečně umístěné obci v kopcovité krajině Českého středohoří se nachází soubor hodnotné zástavby lidové architektury, kde vedle sebe stojí stavby roubené, hrázděné i zděné. Interiérové i exteriérové expozice jsou prezentovány v několika objektech. Návsi vévodí barokní studna z roku 1695, která byla převezena ze Střížovic u Ústí nad Labem. Roubená patrová budova čp. 61 je částí komplexu staveb, připomínající život a práci lidí na hospodářské usedlosti. Zděný patrový dům, vystavěný v polovině 19. století, prezentuje expozici starého vesnického obchodu s mnoha cennými detaily. Unikátní je též malý vodní mlýn na horní pohon, napájený z Lučního potoka. Vlastní obytná část mlýna je patrová roubená stavba s roubeným přístavkem - mlýnicí.